ďż˝deni: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: dění ~ děních ~ děním ~ děními

d	dění s.

d	denice ž.
	deník, -u m.
	Denis [-ny-], -e m.; Denisa [-ny-], -y ž.

	Podobné:
b	bdění s.
	bloudit, rozk. (ne)bluď i (ne)bloudi; podst. jm. bloudění
	brzdit, rozk. brzdi i brzď; příč. brzděn; podst. jm. brzdění
c	čadit, podst. jm. čadění i čazení
	čmoudit, rozk. čmuď i čmoudi; podst. jm. čmoudění
	čmudit, podst. jm. čmudění
	čoudit, rozk. čuď i čoudi; podst. jm. čoudění i čouzení
	čtrnáctideník, -u m.
d	dít se, 3. j. děje se, 3. mn. dějí se; rozk. děj se; příč. dělo se i dálo se; podst. jm. dění
	dláždění s.
	dojíst, 1. j. dojím, 3. mn. dojedí; rozk. dojez; příč. dojedl dojeden; podst. jm. dojedení
	dopadnout, příč. dopadl, dopaden; podst. jm. dopadení (chycení), dopadnutí (padnutí)
g	gardénie [-ny-] ž., mn. 2. -nií
h	hmoždit (se), podst. jm. hmoždění
	hnízdit, podst. jm. hnízdění
	hyzdit, rozk. hyzdi i hyzď; příč. hyžděn i hyzděn; podst. jm. hyždění i hyzdění
j	jakoby, např. byl jakoby u vidění (jako u vidění); ale dělal, jako by to neviděl (v 1. os.: jako bych to neviděl)
	jezdit, podst. jm. ježdění i jezdění
	jíst, 1. j. jím, 3. mn. jedí; rozk. jez; příč. jedl, jeden; podst. jm. jedení
l	lahodit, podst. jm. lahodění
	loděnice ž.
	loudit, rozk. (ne)luď i (ne)loudi; podst. jm. loudění
n	nádenický
	nádeník, -a m.; nádenice ž.
	najíst se, 1. j. najím se, 3. mn. najedí se; rozk. najez se; příč. najedl se, najeden; podst. jm. najedení
	napadnout, příč. napadl, napaden; podst. jm. napadení i napadnutí
	navodit, 3. mn. navodí; podst. jm. navodění i navození
	nudit, podst. jm. nudění
o	odění s.
	odít, 1. j. oději i oděju, 3. mn. odějí i odějou; rozk. oděj; příč. oděl, oděn; podst. jm. odění
	odpovědět, 1. j. odpovím, 3. mn. odpovědí; rozk. odpověz; příč. odpověděl, odpověděn; podst. jm. odpovědění
	odsedět, 3. mn. odsedí; podst. jm. odsedění i odsezení
p	pídit se, rozk. piď se i pídi se; podst. jm. pídění
	podjíždět, 3. mn. podjíždějí i podjíždí; podst. jm. podjíždění
	posedět, 3. mn. posedí; podst. jm. posedění i posezení
	přejíst se, 1. j. přejím se, 3. mn. přejedí se; rozk. (ne)přejez se; příč. přejedl se, přejeden; podst. jm. přejedení
	přepadnout, příč. přepadl, přepaden; podst. jm. přepadení i přepadnutí
	proudit, rozk. proudi i pruď; podst. jm. proudění
r	řádit, podst. jm. řádění
	radit, podst. jm. radění
	řadit, příč. řaděn i řazen; podst. jm. řadění i řazení
	rozproudit, rozk. rozproudi i rozpruď; podst. jm. rozproudění
s	Saint-Denis [sendeny], s.-D-u, m.; saintdeniský
	sedění i sezení s.
	sezení i sedění s.
	shromáždění s.
	slídit, rozk. sliď; podst. jm. slídění
	svědit i svědět, podst. jm. svědění
	svést, 1. j. svedu; rozk. sveď; příč. svedl, sveden; podst. jm. svedení (dolů, dohromady, ke zlému apod.); jiné je zvést (zkazit)
t	týdeník, -u m.
u	u předložka s 6. p. jen před v a v několika ustálených spojeních, jako být u vytržení, u vidění, u vyjevení
	ukradnout, 1. j. ukradnu; rozk. ukradni; příč. ukradl, ukraden; podst. jm. ukradení
	ukrást, 1. j. ukradnu; rozk. ukradni; příč. ukradl, ukraden; podst. jm. ukradení
	ústavodárný; Ústavodárné národní shromáždění (1946-49)
v	vedení s.
	vědět, 1. j. vím, 3. mn. vědí; rozk. věz; příč. věděl; podst. jm. vědění
	vidění s.
	vyjíst, 1. j. vyjím, 3. mn. vyjedí; rozk. vyjez; příč. vyjedl, vyjeden; podst. jm. vyjedení
	vypovědět, 1. j. vypovím, 3. mn. vypovědí; rozk. vypověz; příč. vypověděl, vypověděn i vypovězen; podst. jm. vypovědění i vypovězení
	vyřádit se, podst. jm. vyřádění
z	zabloudit, rozk. zabluď i zabloudi; podst. jm. zabloudění
	zajíst, 1. j. zajím, 3. mn. zajedí; rozk. zajez; příč. zajedl, zajeden; podst. jm. zajedení
	zařádit (si), podst. jm. zařádění
	zavádět, 3. mn. zavádějí i zavádí; podst. jm. zavádění
	zavadit, podst. jm. zavadění
	záviděníhodný
	zbloudit, rozk. zbluď i zbloudi; podst. jm. zbloudění
	zdění s.
	zhmožděnina ž.
	zpoždění s.
	zvést, 1. j. zvedu; rozk. zveď; příč. zvedl, zveden; podst. jm. zvedení (zkazit); jiné je svést (dolů, dohromady, ke zlému apod.)