Dce: pravidla českého pravopisu

d	dcera ž., jedn. 3., 6. -ři; dceřin
	dceřiný (např. buňka; společnost)
	dceřiný (např. buňka; společnost)

	Podobné:
c	chodec, -dce m.; chodkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	čingischán, -a m. (krutovládce); vl. jm. Čingischán
d	donchuán, -a m. (svůdce); vl. jm. Don Juan [don chuan], Dona Juana
	důchodce, -ce m., jedn. 5. -ce; důchodkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
h	hladce, 2. st. hladčeji
	Hradec Králové, H-dce K-é m.; královéhradecký
	Hradec Králové, Hradce Králové m.; královéhradecký, mn. -čtí
j	jezdec, -dce m.; jezdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	jidáš, -e m. (zrádce; druh pečiva); Jidáš (biblická postava)
	Jindřichův Hradec, J-ova H-dce m.; jindřichovohradecký i jindřichohradecký
l	Levý Hradec, L-ho H-dce m.; (levo)hradecký
n	nahladko i na hladko (hladce)
	násadec, -dce m.
o	odhadce, -ce m., jedn. 5. -ce
p	poradce, -ce m., jedn. 5. -ce; poradkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	předchůdce, -ce m., jedn. 5. -ce; předchůdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	prudce, 2. st. prudčeji
	průvodce, -ce m., jedn. 5. -ce; průvodkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	původce, -ce m., jedn. 5. -ce; původkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
r	rádce, -ce m., jedn. 5. -ce; rádkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	řídce i řídko, 2. st. řidčeji
s	samovládce, -ce m., jedn. 5. -ce; samovládkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	škůdce, -ce m., jedn. 5. -ce; škůdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	sladce, sladko, 2. st. sladčeji
	soudce, -ce m., jedn. 5. -ce; soudkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	spolujezdec, -dce m.; spolujezdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní spoluodpovědný i spoluzodpovědný
	srdce s.
	srdcervoucí
	strojvůdce, -ce m., jedn. 5. -ce
	svůdce, -ce m., jedn. 5. -ce; svůdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní svůdník, -a m.; svůdnice ž.
v	vědec, -dce m.; vědkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	vila, -y ž. (dům); vila Na Vyhlídce apod.
	vládce, -ce m., jedn. 5. -ce; vládkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	vlastizrádce, -ce m., jedn. 5. -ce
	vojevůdce, -ce m., jedn. 5. -ce
	vůdce, -ce m., jedn. 5. -ce; vůdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
z	zrádce, -ce m., jedn. 5. -ce; zrádkyně ž., mn. 2. -yň i -yní