| h | hnětač, -e m. |
| Podobné: | |
| h | hníst, 1. j. hnětu; rozk. hně; příč. hnětl, hněten |
| hnout, 1. j. hnu; rozk. hni, hněte; příč. hnul, hnut; podst. jm. hnutí | |
| o | ohnout, 1. j. ohnu; rozk. ohni, ohněte; příč. ohnul, ohnut; podst. jm. ohnutí |
| p | prohníst, 1. j. prohnětu; rozk. prohně; příč. prohnětl, prohněten |
| u | uhníst, 1. j. uhnětu; rozk. uhně; příč. uhnětl, uhněten |
| z | zhníst, 1. j. zhnětu; rozk. zhně; příč. zhnětl, zhněten |
| zpovrchnět, 3. mn. zpovrchnějí i zpovrchní |
Naposledy hledáno: