Louc: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
d	dotlouci i dotlouct, 1. j. dotluču, 3. mn. dotlučou; rozk. dotluč; příč. dotloukl, dotlučen
k	kolouch, -a m.
n	naslouchátko s.
	natlouci i natlouct, 1. j. natluču, 3. mn. natlučou; rozk. natluč; příč. natloukl, natlučen
o	odtlouci i odtlouct, 1. j. odtluču, 3. mn. odtlučou; rozk. odtluč; příč. odtloukl, odtlučen
	otlouci i otlouct, 1. j. otluču, 3. mn. otlučou; rozk. otluč; příč. otloukl, otlučen
p	potlouci i potlouct, 1. j. potluču, 3. mn. potlučou; rozk. potluč; příč. potloukl, potlučen
	přitlouci i přitlouct, 1. j. přitluču, 3. mn. přitlučou; rozk. přitluč; příč. přitloukl, přitlučen
r	roztlouci i roztlouct, 1. j. roztluču, 3. mn. roztlučou; rozk. roztluč; příč. roztloukl, roztlučen
s	sbít, 1. j. sbiji i sbiju, 3. mn. sbijí i sbijou; rozk. sbij; příč. sbil, sbit (přitlouci k sobě); jiné je zbít (nabít někomu)
	šplouchat (se), podst. jm. šplouchání
	stepat, 1. j. stepu i stepám; rozk. stepej (stlouci naplocho nebo v celek); jiné je ztepat (kniž. zbít, zkritizovat)
	stlouci i stlouct, 1. j. stluču, 3. mn. stlučou; rozk. stluč; příč. stloukl, stlučen (dohromady); jiné je ztlouci i ztlouct (někomu nabít)
t	tlouci i tlouct, 1. j. tluču, 3. mn. tlučou; rozk. tluč; příč. tloukl, tlučen
u	utlouci i utlouct, 1. j. utluču, 3. mn. utlučou; rozk. utluč; příč. utloukl, utlučen
v	vtlouci i vtlouct, 1. j. vtluču, 3. mn. vtlučou; rozk. vtluč; příč. vtloukl, vtlučen
	vytlouci i vytlouct, 1. j. vytluču, 3. mn. vytlučou; rozk. vytluč; příč. vytloukl, vytlučen
z	zatlouci i zatlouct, 1. j. zatluču, 3. mn. zatlučou; rozk. zatluč; příč. zatloukl, zatlučen
	zbít, 1. j. zbiji i zbiju, 3. mn. zbijí i zbijou; rozk. zbij; příč. zbil, zbit (nabít někomu); jiné je sbít (přitlouci k sobě)
	ztepat, 1. j. ztepu i ztepám; rozk. ztepej (kniž. zbít, zkritizovat); jiné je stepat (stlouci naplocho nebo v celek)
	ztlouci i ztlouct, 1. j. ztluču, 3. mn. ztlučou; rozk. ztluč; příč. ztloukl, ztlučen (někomu nabít); jiné je stlouci i stlouct (dohromady)