cht: pravidla českého pravopisu

c	chtít, 1. j. chci, 3. mn. chtějí i chtí; rozk. chtěj; příč. chtěl; podst. jm. chtění
	chtivý

	Podobné:
a	Albrecht, -a m.
	autochtonní
c	chechtat se
	chrochtat
d	dychtit, podst. jm. dychtění
	dychtivý
e	Erechtheion, -theia s.
f	Fichte, -ta i -teho m.
i	ichtyologie ž.
	inka, -y m. (šlechtic v incké říši)
j	jachta ž., mn. 2. jacht i jachet
	jachtař, -e m.
	jachtink [-ty-], -ku i jachting [-ty-], -gu m.
k	knížectví s.; Knížectví lichtenštejnské i Lichtenštejnské knížectví
	krecht, -u m.
	kruchta ž., mn. 2. krucht i kruchet
	kuchtík, -a m.
	kůr, kůru m. (kruchta)
l	lachtan, -a m.; lachtaní
	lechtat
	Lichtenštejnské knížectví
	Lichtenštejnsko s.; lichtenštejnský; Lichtenštejnské knížectví
	Lichtenštejnsko, -a s.; Lichtenštejnec i Lichtenštejňan m.; lichtenštejnský
n	nechat, 1. j. nechám; rozk. nech i nechej, nechte i nechejte
	nechť, nechťsi část.
	nechtě, nechtíc přísl.
p	pacht, -u m.
	pachtit se, podst. jm. pachtění
	pachtovní
	plachtař, -e m.
	plichtit
	polechtat
	pomstychtivý
r	rychta ž., mn. 2. rycht
	rychtář, -e m.
s	šachetní (k šachta)
	šachta ž., mn. 2. šachet; Mariánská šachta apod.
	šachtový (k šachta)
	slávychtivý
	šlechta ž.
	šlechtic, -e m.; šlechtična ž.
	šlechtický
	šlechtit, příč. šlechtěn
	šlechtitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	šlechtitelství s.
	šlichta ž.
	špachtle ž., mn. 2. -lí
	štěpovat (šlechtit stromy)
t	trychtýř, -e m.
u	uchichtávat se, podst. jm. uchichtávání
	upachtěný
	ušlechtilý
	Utrecht, -u m.; utrechtský
v	vachta ž.
	věchet, -chtu m.
	vládychtivý
	vratiplachta ž.
w	wehrmacht [ver- i vér-], -u m.
z	zachtít se, 3. j. zachce se; příč. zachtělo se
	zalechtat
	ziskuchtivý
	zlechtat
	zušlechtit
	zušlechťovat