dou: pravidla českého pravopisu

d	doubí s.
	Doubravka, -y ž.
	doúčtovat
	Doudleby, -dleb m. pomn.; doudlebský
	doufat
	doupě, -ěte s., mn. 1., 4. -ata
	Doupovské hory
	dout, 3. j. duje, 3. mn. dují i dujou; rozk. duj; příč. dul; podst. jm. dutí
	doutnák, -u m.
	doutnavka ž.
	doutník, -u m.

	Podobné:
b	bída ž., jedn. 7. bídou, mn. 2. běd
d	disfunkce [dy-] ž. (nežádoucí funkce)
	Dover [douvr], -u m.; doverský
h	havana s. neskl. (doutník)
	hnědouhelný
	hrouda ž., jedn. 7. hroudou, mn. 2. hrud, 3. hroudám atd.
j	jízda ž., jedn. 7. jízdou, mn. 2. jízd, 3. jízdám atd.
k	kdoule ž., mn. 2. -lí
	kláda ž., jedn. 7. kládou, mn. 2. klád, 3. kládám atd.
	kolemjdoucí
	křída ž., jedn. 7. křídou, mn. 2. kříd, 3. křídám atd.
m	mateřídouška ž.
	mimojdoucí
n	nadout, 1. j. naduji i naduju, 3. mn. nadují i nadujou; rozk. naduj; příč. nadul, nadut; podst. jm. nadutí
	naneštěstí i na neštěstí (nešťastnou náhodou)
	naštěstí i na štěstí (šťastnou náhodou)
	nedouk, -a m.
o	Ouagadougou [vagadugu] neskl. s.; ouagadougský
p	padouch, -a m.
	padoucnice ž.
	padoušský, mn. -šští
	padoušství s.
	poddoubník, -u m.
r	Radouň, 2.p Radouně ž., radouňský; název obce
	rdousit, rozk. rdus i rdousi; příč. rdoušen
s	stavbyvedoucí m. i ž.
t	třída ž., jedn. 7. třídou, mn. 2. tříd atd.; třída Krále Jiřího, třída Pod Lipami, Nádražní třída, Husova třída
v	več (v co); več doufáš
	vědoucí (znalý)
	vedoucí m. i ž. i příd. jm.
	vidomý (vidoucí); vidomě
	vlakvedoucí, -ho m.
	vševědoucí
	vševidoucí
	vydout, 1. j. vyduji i vyduju, 3. mn. vydují i vydujou; rozk. vyduj; příč. vydul, vydut
	vydouvat
	vzdout, 3. j. vzduje, 3. mn. vzdují i vzdujou; rozk. vzduj; příč. vzdut
z	žádoucí
	žádoucně
	zadout, 1. j. zaduji i zaduju, 3. mn. zadují i zadujou; rozk. zaduj; příč. zadul; podst. jm. zadutí
	zardousit, rozk. zardus i zardousi; příč. zardoušen