hist: pravidla českého pravopisu

h	histologický
	histologie ž.
	historickokulturní (k historie kultury)
	historickomaterialistický [-ty-] (k historický materialismus)
	historickosrovnávací (např. metoda)
	historický
	historie ž.
	historik, -a m.; historička ž.
	historiografie ž.
	historizmus, -izmu i historismus [-zm-], -ismu m.
	Histria viz Istrie

	Podobné:
a	ahistorický
	ahistorizmus, -izmu i ahistorismus [-zm-], -ismu m.
	anarchista, -y m.
	anarchistický [-ty-]
b	buddhista, -y m.
	buddhistický [-ty-]
c	český; Česká republika; česká vláda; Česká národní banka; České vysoké učení technické (v Praze); česká dvorská kancelář (hist.); české země i České země (země Koruny české), České království i Království české, Země česká (jako hist. státní celek);
	Čínská zeď, Velká čínská zeď (hist. stavba); čínská zeď (izolování od ostatního světa)
d	dohoda ž.; Postupimská dohoda (hist. událost) (viz § 68); Helsinské dohody (viz § 68)
	druhý; druhá světová válka; druhé císařství (hist.) (viz § 88)
i	Istrie, řec. Histria, -ie ž.; Istrové, istrijský
j	jasnost, -i ž.; Jeho Jasnost (hist. titul)
k	království s.; Království dánské i Dánské království; Spojené království Velké Británie a Severního Irska; hist. Království české i České království (viz § 88)
	kulturněhistorický (k historie kultury)
l	literárněhistorický (k literární historie)
m	masochista, -y m.
	monarchista, -y m.
	monarchistický [-ty-]
p	polyhistor, -a m.
	předhistorický
	prehistorický
	prehistorie ž.
	program, -u m.; Košický (vládní) program (hist.)
s	šachista, -y m.
	šachistický [-ty-]
u	Uhry, Uher ž. pomn., 3. -ám, 6. -ách, 7. -ami (hist.)
v	vojenský; Vojenský historický ústav
z	země i zem, -ě ž.; Země (hvězdářsky); Země česká (jako hist. státní celek); české země i České země; země Koruny české