ouc: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
b	blatouch, -u m.
	bouchnout, příč. bouchl i bouchnul
d	disfunkce [dy-] ž. (nežádoucí funkce)
	divoucí; div divoucí
	dotlouci i dotlouct, 1. j. dotluču, 3. mn. dotlučou; rozk. dotluč; příč. dotloukl, dotlučen
h	horoucí
	horoucnost, -i ž.
k	Klobouky, -ouk i -ů m. pomn.; kloboucký
	Klobouky, Klobouk i Klobouků m. pomn., 3. -kům, 6. -cích i -kách, 7. -ky; kloboucký, mn. -čtí
	kolemjdoucí
	kolouch, -a m.
	kroutit, rozk. kruť; příč. kroucen
m	mimojdoucí
	moucha ž., mn. 2. much, 3. mouchám atd.; muší
	muší (k moucha)
n	nádraží s.; Masarykovo nádraží, nádraží Olomouc-město
	naslouchátko s.
	natlouci i natlouct, 1. j. natluču, 3. mn. natlučou; rozk. natluč; příč. natloukl, natlučen
o	odtlouci i odtlouct, 1. j. odtluču, 3. mn. odtlučou; rozk. odtluč; příč. odtloukl, odtlučen
	Olomouc, -e ž.; olomoucký
	Olomouc, -e ž.; olomoucký, mn. -čtí
	otlouci i otlouct, 1. j. otluču, 3. mn. otlučou; rozk. otluč; příč. otloukl, otlučen
p	padouch, -a m.
	padoucnice ž.
	potlouci i potlouct, 1. j. potluču, 3. mn. potlučou; rozk. potluč; příč. potloukl, potlučen
	poťouchlý
	překroutit, rozk. překruť; příč. překroucen
	přitlouci i přitlouct, 1. j. přitluču, 3. mn. přitlučou; rozk. přitluč; příč. přitloukl, přitlučen
r	rampouch, -u m.
	rmoutit (se), rozk. (ne)rmuť (se); příč. rmoucen
	roztlouci i roztlouct, 1. j. roztluču, 3. mn. roztlučou; rozk. roztluč; příč. roztloukl, roztlučen
s	samoucký [-o-u-]
	sbít, 1. j. sbiji i sbiju, 3. mn. sbijí i sbijou; rozk. sbij; příč. sbil, sbit (přitlouci k sobě); jiné je zbít (nabít někomu)
	skroutit, rozk. skruť; příč. skroucen (splést dohromady); jiné je zkroutit (překroutit, vykroutit)
	sopouch, -u m.
	souchotiny, -in ž. pomn.
	soucit, -u m.
	soucítit, rozk. souciť; podst. jm. soucítění
	soucitný
	šplouchat (se), podst. jm. šplouchání
	srdcervoucí
	stavbyvedoucí m. i ž.
	stepat, 1. j. stepu i stepám; rozk. stepej (stlouci naplocho nebo v celek); jiné je ztepat (kniž. zbít, zkritizovat)
	stlouci i stlouct, 1. j. stluču, 3. mn. stlučou; rozk. stluč; příč. stloukl, stlučen (dohromady); jiné je ztlouci i ztlouct (někomu nabít)
	šťouchat
	šťouchnout, příč. šťouchl i šťouchnul
t	tlouci i tlouct, 1. j. tluču, 3. mn. tlučou; rozk. tluč; příč. tloukl, tlučen
	trouchnivět, 3. mn. trouchnivějí i trouchniví
u	ukroutit, rozk. ukruť; příč. ukroucen
	utlouci i utlouct, 1. j. utluču, 3. mn. utlučou; rozk. utluč; příč. utloukl, utlučen
v	vařící voda (vroucí)
	vědoucí (znalý)
	vedoucí m. i ž. i příd. jm.
	vidomý (vidoucí); vidomě
	vlakvedoucí, -ho m.
	vroucí
	vroucný; vroucně
	všemohoucí; Všemohoucí m. (Bůh)
	vševědoucí
	vševidoucí
	vtlouci i vtlouct, 1. j. vtluču, 3. mn. vtlučou; rozk. vtluč; příč. vtloukl, vtlučen
	vybouchnout, příč. vybouchl i vybouchnul
	vykroutit, rozk. vykruť; příč. vykroucen
	vytlouci i vytlouct, 1. j. vytluču, 3. mn. vytlučou; rozk. vytluč; příč. vytloukl, vytlučen
z	žádoucí
	žádoucně
	zakroutit, rozk. zakruť; příč. zakroucen
	zarmoutit, rozk. zarmuť; příč. zarmoucen
	zatlouci i zatlouct, 1. j. zatluču, 3. mn. zatlučou; rozk. zatluč; příč. zatloukl, zatlučen
	zbít, 1. j. zbiji i zbiju, 3. mn. zbijí i zbijou; rozk. zbij; příč. zbil, zbit (nabít někomu); jiné je sbít (přitlouci k sobě)
	žhnoucí (sálající)
	žhoucí (např. cit)
	zhroutit (se), rozk. zhruť (se) i zhrouti (se); příč. zhroucen
	živoucí (žijící)
	zkormoutit, rozk. zkormuť; příč. zkormoucen
	zkroutit, rozk. zkruť; příč. zkroucen (překroutit, vykroutit, zkomolit); jiné je skroutit (splést dohromady)
	ztepat, 1. j. ztepu i ztepám; rozk. ztepej (kniž. zbít, zkritizovat); jiné je stepat (stlouci naplocho nebo v celek)
	ztlouci i ztlouct, 1. j. ztluču, 3. mn. ztlučou; rozk. ztluč; příč. ztloukl, ztlučen (někomu nabít); jiné je stlouci i stlouct (dohromady)
	ztrouchnivět, 3. mn. ztrouchnivějí i ztrouchniví
	zvroucnět, 3. mn. zvroucnějí i zvroucní; příč. zvroucněl (stát se vroucím, vroucným)
	zvroucnit, 3. mn. zvroucní; příč. zvroucnil (něco)