rub: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: rub ~ rube ~ rubech ~ rubem ~ rubu ~ rubům ~ ruby

r	rub, -u m.

n	naruby i na ruby; narub i na rub (rubem navrch)

r	rubáš, -e m.
	rubat, 1. j. rubám i rubu; rozk. rubej
	rubelit, -u m.
	rubidium [-bídy-], -dia s.
	Rubikon, -onu m.
	rubín, -u m.
	rubl, -e i -u m., mn. 1., 4. -e i -y, 7. -i i -y
	rubrika ž.

	Podobné:
b	bilirubin [-bi- i -bí-], -u m.
c	cherub, -a i cherubín, -a m.
d	drůbež, -e ž.
	drůbežárna, -y ž.
	drůbežářství s.
	drůbežnictví s.
	drůbky, -bků m. pomn.
h	hrubián, -a m.
	hrubovlnný
	hrubozrnný
	Hrubý Jeseník, H-ého J-u i J-a m.
	hrubý, 2. st. hrubší i hrubější
k	kladrubský kůň
l	líc, -e m. (opak rubu)
n	nahrubo i na hrubo (např. nakrájet)
	nalíc i na líc (opak naruby)
	narubat, 1. j. narubám i narubu; rozk. narubej
	nátrubek, -bku m.
o	obroubit, rozk. obrub i obroubi
	obruba, -y ž.
	obrubeň, -bně ž.
	obrubník, -u m.
	otruby, otrub ž. mn.
p	potrubí s.
	průběh, -u m.
	průběžný
	prubířský
	průbojný
	průsmyk, -u m.; Dukelský průsmyk, Všerubský průsmyk i průsmyk Dukelský, průsmyk Všerubský
s	sací (např. potrubí)
	srotit se, rozk. sroť se; příč. srocen; podst. jm. srocení sroubit, rozk. srub
	srub, -u m.
t	trouba, -y ž., mn. 2. trub
	troubit, rozk. trub
	trubač, -e m.
	trubačský, mn. -čští
	trubadúr, -a m.
	trubec, -bce m.; trubčí
	trubice ž.
	trubička ž., jedn. 3., 6. -čce
	trubka ž.
	trubní (např. tvarovka)
	trubýš, -e m.
v	veřeje, -í ž. pomn. (zárubeň; dveřní závěs)
	víceméně i více méně (v podstatě, zhruba)
	vroubit, rozk. vrub i vroubi
	vrub, -u m.
	vrubopis, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	Všerubský průsmyk
	vyrubat, 1. j. vyrubám i vyrubu; rozk. vyrubej
z	zárubeň, -bně ž.
	zárubňový
	zevrubný
	zhruba přísl.
	zhrubělý
	zhrubnout, příč. zhrubl