vyso: pravidla českého pravopisu

v	vysočina ž.
	Vysoké Mýto s.; vysokomýtský, mn. -tští
	Vysoké Mýto, V-ho M-a s.; vysokomýtský
	Vysoké Tatry, V-ých Tater ž. pomn.; tatranský
	Vysoké Taury, V-ých Taur ž. pomn.
	vysoko, 2. st. výše i výš
	vysokofrekvenční
	vysokokmen, -e i -u m.
	vysokonapěťový
	vysokoškolský
	vysokostěnný
	vysokotlaký
	vysokozdvižný
	vysoký, 2. st. vyšší; Vysoká škola zemědělská; Vysoké Mýto
	výsost, -i ž.; Jeho (Vaše) královská Výsost, Výsost (titul)
	výsostný
	vysoudit, rozk. vysuď; příč. vysouzen
	vysoušet, 3. mn. vysoušejí i vysouší
	vysouvat, podst. jm. vysouvání

	Podobné:
c	český; Česká republika; česká vláda; Česká národní banka; České vysoké učení technické (v Praze); česká dvorská kancelář (hist.); české země i České země (země Koruny české), České království i Království české, Země česká (jako hist. státní celek);
g	Guyanská vysočina [gvaján-]
l	Libeň, 2.p Libně ž., libeňský; část Prahy, Vysoká Libeň, obec v okrese Mělník
n	navýsost i na výsost (svrchovaně)
s	škola, -y ž.; mateřská škola, základní škola, střední škola, vysoká škola atd.; Základní škola Senohraby apod., Střední průmyslová škola stavební Praha 1, Dušní 17; Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích
t	Tatry, Tater ž. pomn.; Vysoké Tatry, Nízké Tatry; tatranský; Tatranský národní park
	tenor, -u m. (vysoký mužský hlas)
u	učení s.; České vysoké učení technické
v	vyšší (2. st. k vysoký); Vyšší Brod
z	zvysoka i z vysoka (z výšky; povýšeně)