vzp: pravidla českého pravopisu

v	vzpamatovat se
	vzpažit
	vzpažmo přísl.
	vzpěra ž.
	vzpěrač, -e m.
	vzpěračský, mn. -čští
	vzpěrný
	vzpínat (se), podst. jm. vzpínání
	vzpírat (se), podst. jm. vzpírání
	vzplanout, příč. vzplanul
	vzplát, 3. j. vzplá; příč. vzplál
	vzplavování s.
	vzpomenout, příč. vzpomenul i vzpomněl; podst. jm. vzpomenutí i vzpomnění
	vzpomínka ž.
	vzpor, -u m.
	vzpoura ž.
	vzpouzet se, 3. mn. vzpouzejí se i vzpouzí se
	vzpříčit (se), rozk. vzpřič (se)
	vzpřičovat (se)
	vzpřim, -u m.
	vzpřímený
	vzpřímit, rozk. vzpřim, vzpřimme
	vzpřimovat
	vzpruha ž. (mravní)
	vzpružit (se)
	vzpurný

	Podobné:
v	vyvzpomenout (si), příč. vyvzpomenul (si) i vyvzpomněl (si), vyvzpomenut; podst. jm. vyvzpomenutí