učeň

SLOVNÍ TVARY: učeň ~ učně ~ učněm ~ učni ~ učních ~ učňové ~ učňů ~ učňům

u	učeň, učně m.; učnice i učeňka ž.

u	učenec, -nce m.; učenkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	učení s.; České vysoké učení technické
	učenlivý
	učenost, -i ž.
	učený

	Podobné:
a	anhydrid, -u m. (chemická sloučenina)
c	český; Česká republika; česká vláda; Česká národní banka; České vysoké učení technické (v Praze); česká dvorská kancelář (hist.); české země i České země (země Koruny české), České království i Království české, Země česká (jako hist. státní celek);
d	dotlouci i dotlouct, 1. j. dotluču, 3. mn. dotlučou; rozk. dotluč; příč. dotloukl, dotlučen
k	kalvín, -a m. (stoupenec Kalvínova učení); vl. jm. Kalvín
	klučení s.
m	mravní (např. naučení)
n	natlouci i natlouct, 1. j. natluču, 3. mn. natlučou; rozk. natluč; příč. natloukl, natlučen
	nitrosloučenina [ny-] ž.
o	odtlouci i odtlouct, 1. j. odtluču, 3. mn. odtlučou; rozk. odtluč; příč. odtloukl, odtlučen
	otlouci i otlouct, 1. j. otluču, 3. mn. otlučou; rozk. otluč; příč. otloukl, otlučen
p	podobojí m. mn. (stoupenci nábož. učení)
	poručenský
	poručenství s.
	potlouci i potlouct, 1. j. potluču, 3. mn. potlučou; rozk. potluč; příč. potloukl, potlučen
	přitlouci i přitlouct, 1. j. přitluču, 3. mn. přitlučou; rozk. přitluč; příč. přitloukl, přitlučen
r	roztlouci i roztlouct, 1. j. roztluču, 3. mn. roztlučou; rozk. roztluč; příč. roztloukl, roztlučen
s	samoučení [-o-u-] s.
	sloučenina ž.
	společnost, -i ž.; Společnost Národního muzea; společnost s ručením omezeným (zkr. s. s r. o. i s. r. o.)
	stlouci i stlouct, 1. j. stluču, 3. mn. stlučou; rozk. stluč; příč. stloukl, stlučen (dohromady); jiné je ztlouci i ztlouct (někomu nabít)
t	tip [typ], -u m. (doporučení, odhad výsledku)
	tlouci i tlouct, 1. j. tluču, 3. mn. tlučou; rozk. tluč; příč. tloukl, tlučen
u	umučení s.
	utlouci i utlouct, 1. j. utluču, 3. mn. utlučou; rozk. utluč; příč. utloukl, utlučen
v	vtlouci i vtlouct, 1. j. vtluču, 3. mn. vtlučou; rozk. vtluč; příč. vtloukl, vtlučen
	vytlouci i vytlouct, 1. j. vytluču, 3. mn. vytlučou; rozk. vytluč; příč. vytloukl, vytlučen
z	za vyučenou (dostat)
	zatlouci i zatlouct, 1. j. zatluču, 3. mn. zatlučou; rozk. zatluč; příč. zatloukl, zatlučen
	zmučit, podst. jm. zmučení
	Zruč nad Sázavou, Zruče nad s. ž.; (sázavsko)zručenský
	ztlouci i ztlouct, 1. j. ztluču, 3. mn. ztlučou; rozk. ztluč; příč. ztloukl, ztlučen (někomu nabít); jiné je stlouci i stlouct (dohromady)