utít

u	utít i utnout, viz utnout

u	utnout i utít, 1. j. utnu; rozk. utni; příč. uťal i utnul, uťat i utnut; podst. jm. utnutí i utětí

	Podobné:
k	kroutit, rozk. kruť; příč. kroucen
n	nutit, příč. nucen
o	ochutit, příč. ochucen i ochutěn
p	překroutit, rozk. překruť; příč. překroucen
r	rmoutit (se), rozk. (ne)rmuť (se); příč. rmoucen
s	skroutit, rozk. skruť; příč. skroucen (splést dohromady); jiné je zkroutit (překroutit, vykroutit)
u	ukroutit, rozk. ukruť; příč. ukroucen
v	vnutit, příč. vnucen
	vykroutit, rozk. vykruť; příč. vykroucen
	vynutit, příč. vynucen
z	zakroutit, rozk. zakruť; příč. zakroucen
	zarmoutit, rozk. zarmuť; příč. zarmoucen
	zhroutit (se), rozk. zhruť (se) i zhrouti (se); příč. zhroucen
	zkormoutit, rozk. zkormuť; příč. zkormoucen
	zkroutit, rozk. zkruť; příč. zkroucen (překroutit, vykroutit, zkomolit); jiné je skroutit (splést dohromady)
	znechutit, příč. znechucen