žnout

z	žnout i žít, 1. j. žnu; rozk. žni, žněte; příč. žal i žnul, žat i žnut; podst. jm. žnutí

z	žít i žnout, viz žnout

	Podobné:
d	dožnout i dožít, 1. j. dožnu; rozk. dožni, dožněte; příč. dožal i dožnul, dožat i dožnut; podst. jm. dožnutí
n	nažít i nažnout, viz nažnout
	nažnout i nažít, 1. j. nažnu; rozk. nažni, nažněte; příč. nažal i nažnul, nažat i nažnut; podst. jm. nažnutí
o	ožít i ožnout, viz ožnout
	ožnout i ožít, 1. j. ožnu; rozk. ožni, ožněte; příč. ožal i ožnul, ožat i ožnut; podst. jm. ožnutí
p	požít i požnout, viz požnout
	požnout i požít, 1. j. požnu; rozk. požni, požněte; příč. požal i požnul, požat i požnut; podst. jm. požnutí (pokosit)
v	vyžít i vyžnout, viz vyžnout
	vyžnout i vyžít, 1. j. vyžnu; rozk. vyžni, vyžněte; příč. vyžal i vyžnul, vyžat i vyžnut; podst. jm. vyžnutí