hlas

SLOVNÍ TVARY: hlas ~ hlase ~ hlasech ~ hlasem ~ hlasu ~ hlasům ~ hlasy

h	hlas, -u m., mn. 1., 4., 7. -y

h	hlásat, podst. jm. hlásání
	hlasatel, -e m., 1. -é, 7. -i
	hlásič, -e m.
	hlásit, rozk. hlas; příč. hlášen; podst. jm. hlášení
	hlasitý
	hlasivky, -vek ž.
	hláska ž.
	hláskosloví s.
	hlasný (hlasitý)
	hlásný m. (ponocný) i příd. jm.

	Podobné:
d	dvojhláska ž.
j	jednohlasný
	jednohlasý
k	k, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu
	ku předložka v některých ustálených případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.
m	mesiáš, -e m. (vykupitel, hlasatel myšlenky apod.); vl. jm. Mesiáš
n	nahlas přísl.
o	odhlásit, rozk. odhlas; příč. odhlášen
	ohlas, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	ohlásit, rozk. ohlas; příč. ohlášen
p	přihlásit, rozk. přihlas; příč. přihlášen
	přizvukovat (souhlasit)
	prohlásit, rozk. prohlas; příč. prohlášen
r	rozhlas, -u m.; Český rozhlas (organizace)
	rozhlásit, rozk. rozhlas; příč. rozhlášen
s	sípat, 1. j. sípám i sípu; rozk. sípej (vydávat sípavý hlas)
	son, -u m. (jednotka hlasitosti, zn. son)
	souhlas, -u m.
	souhlasný
	svolit, podst. jm. svolení (souhlasit); jiné je zvolit (vyvolit, vybrat)
t	tenor, -u m. (vysoký mužský hlas)
v	věhlas, -u m.
	věhlasný
	vyhlásit, rozk. vyhlas; příč. vyhlášen
z	zvolit, podst. jm. zvolení (vyvolit, vybrat); jiné je svolit (souhlasit)