žít

SLOVNÍ TVARY: žít ~ žij ~ žije ~ žijeme ~ žiješ ~ žijete ~ žiji ~ žijme ~ žijte ~ žil ~ žila ~ žili ~ žilo ~ žily

z	žít i žnout, viz žnout
	žít, 1. j. žiji i žiju, 3. mn. žijí i žijou; rozk. žij; příč. žil, žit; podst. jm. žití

z	žnout i žít, 1. j. žnu; rozk. žni, žněte; příč. žal i žnul, žat i žnut; podst. jm. žnutí

z	Žitava, -y ž.; žitavský
	žitný
	žito s.

	Podobné:
a	agitato [adžitáto]
b	blížit se, rozk. bliž se
d	dlužit, příč. dlužen
	dosažitelný
	dovážit, 3. mn. dováží; rozk. dovaž
	dožít (se), 1. j. dožiji (se) i dožiju (se), 3. mn. dožijí (se) i dožijou (se); rozk. dožij (se); příč. dožil (se), dožit; podst. jm. dožití
	dožnout i dožít, 1. j. dožnu; rozk. dožni, dožněte; příč. dožal i dožnul, dožat i dožnut; podst. jm. dožnutí
	důležitý
	džiu-džitsu s. neskl.
h	hřížit, rozk. hřiž; podst. jm. hřížení
j	jaksepatří i jak se patří (náležitě)
k	klížit, rozk. kliž
	křížit, rozk. křiž
	kružítko s.
m	místodržitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	mžít, 3. mn. mží; rozk. mži; příč. mžilo; podst. jm. mžení
	mžitka ž.
n	naklížit, rozk. nakliž
	náležitý
	nastražit
	navážit, rozk. navaž
	nažít i nažnout, viz nažnout
	nažnout i nažít, 1. j. nažnu; rozk. nažni, nažněte; příč. nažal i nažnul, nažat i nažnut; podst. jm. nažnutí
	nepostižitelný
	nepoužitelný
	nepřetržitý
	nevážitelný i nevažitelný
	nevystižitelný
	nevyvážitelný i nevyvažitelný
	nežit, -u m.
	nezvážitelný i nezvažitelný
o	obložit
	obsloužit, rozk. obsluž
	obtížit, rozk. obtiž i obtíži
	odplížit se, rozk. odpliž se
	odpružit
	odtažitý
	odvážit, rozk. odvaž
	okamžitý
	ostražitý
	osvěžit (se)
	ožít i ožnout, viz ožnout
	ožít, 1. j. ožiji i ožiju, 3. mn. ožijí i ožijou; rozk. ožij; příč. ožil, ožit; podst. jm. ožití
	ožnout i ožít, 1. j. ožnu; rozk. ožni, ožněte; příč. ožal i ožnul, ožat i ožnut; podst. jm. ožnutí
p	pažit, -u m.
	pažitka ž.
	peněžitý
	plížit se, rozk. pliž se
	ploužit (se), rozk. pluž (se) i plouži (se)
	podražit, podst. jm. podražení (poněkud zdražit)
	pohroužit (se), rozk. pohruž (se) i pohrouži (se); příč. pohroužen; podst. jm. pohroužení
	ponížit, rozk. poniž
	použít, 1. j. použiji i použiju, 3. mn. použijí i použijou; rozk. použij; příč. použil; podst. jm. použití
	použitelný
	požít i požnout, viz požnout
	požitkář, -e m.
	požnout i požít, 1. j. požnu; rozk. požni, požněte; příč. požal i požnul, požat i požnut; podst. jm. požnutí (pokosit)
	předražit, podst. jm. předražení
	překřížit, rozk. překřiž
	přemožitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	přetížit, rozk. přetiž i přetíži
	převážit, rozk. převaž
	přežít, 1. j. přežiji i přežiju, 3. mn. přežijí i přežijou; rozk. přežij; příč. přežil, přežit
	přiblížit (se), rozk. přibliž (se)
	přiklížit, rozk. přikliž
	příležitost, -i ž.
	příležitostný
	přinožit
	přitížit, rozk. přitiž i přitíži
	přivážit, rozk. přivaž
	prodloužit, rozk. prodluž i prodlouži
	prodlužit (k dluh)
	prodlužovat (k prodloužit)
	provážit, rozk. provaž
	prožít, 1. j. prožiji i prožiju, 3. mn. prožijí i prožijou; rozk. prožij; příč. prožil, prožit
r	rozklížit, rozk. rozkliž
	rozmnožit (se)
	roztržitý
	rozvážit, rozk. rozvaž; příč. rozvážen
s	sblížit (se), rozk. sbliž (se)
	sdružit (se)
	sklížit, rozk. skliž
	sloužit, rozk. služ
	složit
	smažit
	snížit, rozk. sniž
	soustružit
	soutěžit
	soužit (se), rozk. (ne)suž (se) i (ne)souži (se)
	soužití s.
	správný (náležitý)
	starožitnický
	starožitnictví s.
	starožitník, -a m.
	starožitný
	střežit
	stržit
	svlažit; viz i zvlažit
	sžít se, 1. j. sžiji se i sžiju se, 3. mn. sžijí se i sžijou se; rozk. sžij se; příč. sžil se, sžit (s někým)
t	těžit