Psaní slov přejatých

A. Slova obecná

O pravopisu přejatých slov obecných rozhoduje především míra jejich zdomácnění a rozšíření v češtině. Slova řídká a úzce odborná se píšou pravopisem původním, tj. tak jako v jazyce, z kterého byla přejata; slova zdomácnělá se zpravidla píšou podle zásad českého pravopisu. Mezi nimi jsou četné přechody podle stupně zdomácnění slova. Vedle toho se uplatňují činitele stylové, zvyklostní atd. Proto je také možno v textech určených širší veřejnosti psát i slova úzce odborná způsobem počeštěným a naopak při odborném, vědeckém užití a vůbec ve "vyšším stylu" lze u slov jinak pravopisně počeštěných ponechat podobu původní.

I. Slova psaná pravopisem původním

1.Slova omezená na úzký okruh uživatelů, slova úzce odborná nebo knižní, slova mající povahu mezinárodních značek (např. v chemii), slova, která označují skutečnosti týkající se pouze cizích zemí, a slova, která si podržují vztah k zemím svého původu, se píšou pravopisem původním, popř. mezinárodně vžitým. Např. abbé, enjambement, lemma, rendez-vous, scirocco, vaudeville, brutto, netto, watt, joule, wolfram, ytterbium.

2.Původním pravopisem se také píšou některá slova (většinou anglická a francouzská), která jsou sice částečně zdomácnělá, avšak u nichž se výslovnost od psané podoby podstatně liší. Např. bulletin, causerie, interview, outsider, résumé (i resumé), revue.

Pozn. Protože zdomácňování slov probíhá postupně, píšou se některá slova dvojím způsobem: rallye i rely, runway i ranvej, trust i trast aj.

3.Důsledně pravopisem původním se píšou citátové výrazy z jazyků užívajících latinky. Např. ad hoc, curriculum vitae, status quo, de iure, via facti; pour féliciter; anno dazumal; výrazy hudební, např. adagio, allegro, arpeggio, crescendo, pianissimo atd.

II. Slova pravopisně počeštěná

Slova zdomácnělá, tedy obecně v jazyce rozšířená, a běžné výrazy odborné, se píšou podle zásad českého pravopisu; způsob psaní zpravidla odpovídá jejich české spisovné výslovnosti (s některými odchylkami, viz dále).

1.Odstraňuje se psaní skupin ae, ai, oe, pokud se vyslovují jako [e], [é], a některých dalších skupin samohlásek. Např. aféra, etiologie, gynekologie, prémie, sféra, pré-/pre- (prézens, prehistorický, ...), paleo- (paleologie, ...), hema- (hematit, ...), peda- (pedagog, ...), eko- (ekologie, ekonomie), rentgen.

Psaní samohláskových skupin zůstává však tam, kde se jejich samohlásky vyslovují (kánoe, aeroplán, aerobní atp.).

2.Písmeno c vyslovované jako [k] se píše jako k (ať jde o slova přejatá z latiny, nebo z jiných jazyků); qu jako kv, gu jako gv; w jako v; i/y vyslovované jako [j] se píše jako j; rh se zjednodušuje v r; ck vyslovované jako [k] se zjednodušuje v k. Např. abstraktum, kakao, kaňon, streptokok; kvóta, kvinta; lingvista, sangvinik; tramvaj, bonsaj, bojkot, jachta, konvoj, loajální, rajon; rododendron; hokej, šok.

3.Skupina th v slovech řeckého původu nebo utvořených z řeckého základu se píše jako t. Např. antologie, ateizmus//ateismus, antropolog, autochtonní, estetika, éter, etika, étos, etnografie, etan, metyl, metoda, mýtus, mytologie, patos, teologie, teorie, terapie, téma, teze, -lit (monolit, ...), -téka (kartotéka, ...), -téza (syntéza, ...).

Psaní th se zachovává ve slovech úzce odborných a jejich odvozeninách (dithyramb, paramythie). V úzce odborných textech lze užít podoby s th i u termínů běžných (ethan, methyl, methylalkohol).

4.Zjednodušují se písmena zdvojená (ss, ll, nn, mm, dd apod.). Např. adresa, agrese, expres, glosa, komise, mise, stres; alergie, bula, buldozer, ilegální, pulovr; inovace, tenis; dilema; mezanin; puding//pudink; iracionální; fotbal, basketbal.

5. Psaní s a z

a)Ve slovech zdomácnělých se původní s vyslovované v češtině jako [z] píše z.

Např. analýza, azyl, báze, bazilika, buržoazie, dezerce, dezert, dimenze, emulze, epizoda, exploze, expozice, filozofie, fúze, gnozeologie, gymnázium, iluze, intenzita, invaze, izobara, izolace, kazeta, koroze, lyzol, nervóza, oáza, organizace, organizovat, pauza, penze, plazma, poezie, prézens, prezentace, prezident, provize, próza, revize, rezignace, rezistence, rezoluce, rezonátor, rezultát, senzace, torzo, tranzistor, trezor, univerzita, uzuální, verzálka apod.

b)Podle výslovnosti v nepřímých pádech se píše z v slovech jako dispenz, exkurz, impulz, komparz, konkurz, kurz, pulz, rekurz, reverz aj. a ve slovech od nich odvozených, např. dispenzární, impulzivní, komparzista, konkurzní, kurzovné, pulzovat, reverzibilní aj.

c)V některých slovech se píše s i z ve shodě s dvojí spisovnou výslovností, např. buzola i busola, dezén i desén, diskuze i diskuse, dizertace i disertace, kazematy i kasematy, plizé i plisé, renezance i renesance, rezort i resort, režizér i režisér aj.

d)Vyslovované [z] se píše jako z i s v příponě [-izmus] a v ostatních slovech zakončených na [-zmus]: romantizmus i romantismus, pluralizmus i pluralismus, mechanizmus i mechanismus, spazmus i spasmus, tenezmus i tenesmus aj.

e)Po předponě lat. původu kon- v slovech zdomácnělých, v nichž se počáteční kon- v češtině jako předpona nepociťuje, se píše z. Např. konzerva, konzervativní, konzervatoř, konziliární, konzistence, konzistoř, konzul, konzulát, konzultace, konzum, konzument, konzumpce. Jinak se píše s (ve shodě se spisovnou výslovností), např. v slovech konsekvence, konsenzus, konsonant, a v slovech od nich odvozených, např. konsekventní, konsonantický aj.

f)Při psaní slov s původními předponami des- a de- a v slovech od nich odvozených se řídíme spisovnou výslovností. Např. dezaktivace, deziderát, deziluze, dezinfekce, dezorientace; ale desant, paradesantní, designovat, designovaný, desublimace aj.

g)Jen s se píše v slovech s původní latinskou předponou dis-. Např. disharmonie, disident, disimilace, disociovat, disoluce, disonance, diskrepance aj.

h)Pouze s se píše v slovech pravopisně nepočeštěných, jako cirrhosis, laser.

6. Označování délky samohlásek

Délka samohlásky se označuje zpravidla tam, kde se ve spisovné výslovnosti vyslovuje dlouhá samohláska bez většího kolísání.

a)Délka se označuje

aa)v základech slov:

např. akvárium, anémie, anténa, árie, islám, konkrétní, kostým, malárie, móda, oáza, panoráma, plénum, pól, rádio, tón, fúze, túra, kúra, série, sérum, schéma, téma;

ab)v zakončení slov:

-é: filé, resumé (i résumé), paré, ...; -ém: emblém, ekzém, parfém, problém, ...; -én: bazén, refrén, suterén, terén, marokén, ... (avšak v názvech chemických prvků a sloučenin aj. srov. § 50); -ér: guvernér, instalatér, startér, ...; ale bojler, boxer, dribler, kontejner, manažer, revolver aj.; -éza: protéza, polonéza, syntéza, vegetarián, ...; -iér: ateliér, interiér, hoteliér, konferenciér, ...; -iéra: bonboniéra, kariéra, voliéra, rubín, karmín, margarín, albín, delfín, cherubín, rabín, srov. § 50); -ína: angína, disciplína, doktrína, drezína, limuzína, pelerína, vakcína, vazelína, vitrína, ...; -má: angažmá, apartmá, aranžmá, ...; -oár: budoár, repertoár, rezervoár, ...; -óza: celulóza, nervóza, tuberkulóza, ... a též -ózní: nervózní, tuberkulózní, kuriózní, ...; -ózový: celulózový, ...; -ýn: blondýn, harlekýn, manekýn, dyftýn, trikotýn, terpentýn, ...; -ýza: dialýza, analýza, U přídavných jmen odvozených od slov, v jejichž základě je samohláska dlouhá, se někdy tato samohláska krátí, jindy zůstává dlouhá. Dlouhá samohláska zůstává zachována, a proto se také označuje u přídavných jmen s příponou -ový: kostýmový, materiálový, ekzémový, sériový, prémiový, ... a -ský: diktátorský, instalatérský, partyzánský, ...; u přídavných jmen s příponami -ní a -ný zůstává délka v základu rovněž obvykle zachována (instruktážní, efemérní, módní, monotónní, ...). U přídavných jmen odvozených jinými příponami se dlouhá samohláska základového slova většinou krátí, např.: -ární: plenární, polární, ...; -ický: efemerický, schematický (avšak sférický, múzický).

b)Délka se neoznačuje

ba)v zakončení odborných názvů -- chemických prvků, sloučenin, názvů biologických a lékařských -- na -en: acetylen, benzen, karoten, molybden, naftalen, selen, toluen, ...; -gen: analgen, fosgen, ... a na -in: albumin, amin, anilin, globulin, glycerin, morfin, papaverin, penicilin, pepsin, stearin, streptomycin, vitamin apod.;

bb)v zakončení slov na -iv: aktiv, fixativ, motiv, archiv, masiv, ...; -iva: definitiva, lokomotiva, defenziva, ofenziva, ...; -ivum: aktivum, substantivum, pasivum, pasivní, ...; -ida: bronchitida, faryngitida, ...;

bc)v zakončení slov na -emie: blasfemie, epidemie, leukemie, scenerie, ...; -erium: magisterium, presbyterium, ...; -orium: ambulatorium, auditorium, krematorium, moratorium, oratorium, teritorium, ...;

bd)v zakončení slov na -on: aceton, balon, balkon, citron, etalon, fejeton, hormon, karton, mahagon, medailon, ozon, peron, rajon, silon, šampon, špion, talon, tampon, telefon, vagon, milion, bilion, ...; -onek: balonek, balkonek, fejetonek, telefonek, ...; -onový: balkonový, citronový, mahagonový, vagonový, ...; -ona: fazona, flegmona, sezona, ...; -onka: elektronka, fazonka, peronka, vagonka, ...; be)v zakončení slov na -ura: bravura, brožura, inventura, korektura, kultura, literatura, struktura, ...; -urka: brožurka, miniaturka, ...; -urní: kulturní, strukturní, bf)v zakončení slov na -una, např. laguna, tribuna.

c)Dlouhá nebo krátká samohláska se píše v názvech chemických prvků: bor i bór, brom i bróm, fluor i fluór, chlor i chlór, chrom i chróm, jod i jód a v odvozeninách na -ový: borový i bórový, bromový i brómový, fluorový i fluórový, chlorový i chlórový, chromový i chrómový, jodový i jódový. Je-li jich užito v textu odborném, zpravidla se délka nepíše.

7.Provádějí se i jiné úpravy podle zásad českého pravopisu. Podle české výslovnosti se tedy píše např. atašé, biftek, bujon, dispečer, donchuán, džem, gauč, gól, gurmán, kečup, klaun, kovboj, lynčovat, ofsajd, refýž, rezervoár, smeč, šofér, víkend, žánr aj.

Při počeštěném psaní se však podle původního pravopisu zpravidla zachovává 1.psaní i, y:

např. hydrant -- hiát, brachylogie -- chirurg, gymnázium -- gigant, kyanid -- kino, dynastie -- distribuce, tyfus -- titul, krystal -- kritika, cyklus -- cirkus, symbol -- situace, analyzovat -- aklimatizovat, polytechnika -- poliklinika; s i se píšou slabiky di, ti, ni, i když se vyslovují [dy, ty, ny, popř. dý, tý, ný], např. diktát [dy-], politika [-ty-], nitrid [ny-], komunikace [-ny-]; recidiva [-dy- i -dý-], lokomotiva [-ty- i -tý-], femininum [-ny- i -ný-];

Pozn: V slovech zcela zdomácnělých se však píše po h, ch, k, d, t, n, r písmeno y bez zřetele k původu slova, např. rytíř, trylek, tygr, kytara; krokodýl, bernardýn, terpentýn, trenýrky, kantýna, inženýr, pionýr.

2.psaní písmena x (většinou v slovech původu řeckého a latinského): např. luxus, maximální, index, praxe, reflex, text, exkomunikace, expres; existence, exaktní, exhumace;

3.psaní skupin souhlásek, bez zřetele k tomu, zda ve výslovnosti dochází k znělostní spodobě; bývá to zejména u slov složených nebo odvozených s předponou: např. fotbal, ab- (absence, absorpce, ...), ad- (adsorpce, ...), ek- (ekzém, ...), sub- (subtilní, subskribovat, ...).

B. Vlastní jména

I. Jména osobní

1.Jména pocházející z jazyka, který užívá latinské abecedy, se většinou píšou pravopisem původním. Např.: Ludwig van Beethoven, Albert Schweitzer, Daniel Defoe, Thomas Jefferson, Georges Bizet, Paul Gauguin, Carl von Linné, Gyula Andrássy, Ivo Andri#, Publius Ovidius Naso, Ivanhoe, Othello, Manon Lescaut.

U jmen některých známých historických osobností se užívá rodné (křestní) jméno, popř. celé osobní jméno, ve vžité počeštěné podobě. Např.: Tomáš Alva Edison, Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník.

Většinou v počeštěné (popř. přeložené) podobě se užívá jmen cizích panovníků, feudálů, papežů, světců atp. Např.: Ludvík XIV., Richard Lví srdce, Vilém Oranžský, Tomáš Akvinský.

2.Jména osob pocházející z jazyka, který užívá jiného písma než latinky, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel.

Např. Alexandr Sergejevič Puškin, Mahátma Gándhí, Nizámí.

II. Jména zeměpisná

1.Zeměpisná jména pocházející z jazyka, který užívá latinské abecedy, se píšou většinou pravopisem původním. Např. Barcelona, Bordeaux, Cádiz, Edinburgh, Glasgow, Haag, Chicago, Le Havre, Monte Carlo, Provence.

2.Zeměpisná jména pocházející z jazyka, který užívá jiného písma než latinky, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel.

Např. Astrachaň, Charkov, Írán, Pákistán, Peking, Soul.

Pozn. U četných jmen orientálních apod., která k nám dříve přicházela prostřednictvím angličtiny, francouzštiny apod., se nyní užívá zpravidla podoby odpovídající výslovnosti (Dillí, Kalkata).

3.U jistého počtu zeměpisných jmen se užívá vžitá podoba počeštěná (s důsledným označováním délky samohlásek a měkkosti souhlásek).

Např. Alžír, Bělehrad, Berlín, Hamburk, Helsinky, Londýn, Norimberk, Paříž, Vídeň, Záhřeb, Ženeva; Nil, Temže; Apeniny, Pyreneje; Austrálie, Belgie, Španělsko.